Potůčku, pověz, jak najdeš cestu?
Jak vždycky víš, kudy téct?
Kolikrát bloudím od města k městu,
nevidím smysl na žádné z cest.
Potůčku, pověz, jak najdeš cestu?

…Já nehledám cestu,
já jsem potůček…

Jan Bružeňák — První sloka písničky „Potůčku, pověz“ z CD „Posílám pozdrav“.

Protože občas
nebo alespoň jednou v životě,
může být velmi oživující a blahodárné zastavit
a ohlédnout se…

Ohlédnout se a u toho procítit,
že v každém kroku je léčivá a harmonizující síla,
soulad i hluboké štěstí,
které společně můžeme odhalit.

Nevím, co vše Tě čeká…

Vím/cítím jen to, že je možné zastavit společným putováním čas a možná jeho chod i na potřebnou chvíli otočit a pohlédnout tak nově do minulosti.  Je možné dotknout se věčnosti, vody, kamene, stromů i mraků… dotknout se navzájem svých rukou.

Je možné pohlédnout navzájem do očí a je také možné spatřit obraz Tvého života tak, jak si jej ještě neviděl/a. Dovolíš nahlédnout na svou životní cestu tak, jak sis možná ještě nikdy nedovolil/a? Dovolíš si pohled, který možná odkládáš roky, celý svůj život, celá dlouhá staletí…?

Je také možné hluboce procítit, že není třeba se ničeho bát. Můžeme objevit pramen Tvé životní síly i dary, které jsou prozatím ukryty. Z nadhledu prozkoumat krajinu vzrušených emocí, ale i klidu a míru a u toho dýchat s bdělou pozorností a harmonizovat tak své tělo, to úžasné místo/prostor sebe sama. Je možné pocítit nekonečnou plnost prázdnoty v zázracích vzájemného propojení.

Je možné odložit a s vděčností se rozloučit s tím, co už nepotřebuješ, s tím, co už Ti neslouží. Jen tak může vzniknout místo pro to, po čem toužíš a co si hluboce přeješ. Něco si myslíme, něco říkáme a něco děláme, naše myšlenky, slova a činy jsou energií. Může to být energie lásky, porozumění, důvěry, radosti, lehkosti, hravosti, smíchu a harmonie se sebou samými i se světem kolem nás

Vítr, slunce, kapky deště, které pije naše Země, mráz či vločka sněhová mohou nás provázet. Vločka sněhová, která v dlani mé roztaje, jako mohou roztát obavy, strachy, a vše, co Tě brzdí naplno prožívat svůj život…

Je možné nedělat vůbec nic a tím vlastně vše. Jen tak, krok za krokem společně putovat. Tichá soustředěná a zároveň maximálně uvolněná chůze. Nemusí zaznít jediné slovo…

Časový prostor putování:

Strávíme společně přibližně 1/3 dne, 7–9 hodin.

Potkáme se ideálně ráno v 8.00, abychom tak volným plynutím kolem 15.00–17.00 putování ukončili a rozloučili se. Ale může to být i jinak.

Místo putování:
Můžeš si sám/a zvolit místo putování nebo jej mohu vybrat já sám.
Pokud místo vyberu já, bude to určitě v přírodě — les, louka, skály, řeka…, počítej spíš s rekreačním terénem i tempem.

Ostatní:
Jídlo, pití, oblečení a vybavení obecně nechávám zcela na Tobě, podrobnosti domluvíme osobně dle volby místa a času putování.

Jirka Karbula & Vlk

Poznávající, otevřený, chybující, naslouchající, tázající, silný i jemný, milující…

Unesu hloubku Tvých strastí i radostí, ale určitě je nutné dodat,
že nejsem lékař ani vystudovaný psycholog.
(Více informací na tohle téma předám při domluvě
podrobností a podmínek Putování s Vlkem).

Máš nějaké otázky?